Z dobového tisku: „Na hranicích katastru obce Rudky, deset minut od Kunštátu stojí tento mohutný pomník. Dříve byla zde pískovcová skaliska, z nichž nejvyšší bylo asi pět metrů. Toto místo vybral Burian s Rolínkem, aby zde vytvořili něco tak krásného, velkolepého.
V červnu 1928 se počalo pracovati. Bylo postaveno veliké lešení a trhána skála. Práce šla přímo po americku. Třicet dělníků lámalo a vozilo do pozdní noci. Rolínek měl na lešení přilepenou padesátihaléřovou poštovní známku, dle které pracoval. Později měl fotografii pana presidenta. Takovým jednoduchým způsobem, obyčejnými dláty a sekyrkami, byla vytesána tato socha, která je největší v Evropě, z jediného kusu vytvořená. Pomník sám je 10,5 m vysoký a spočívá na podstavci 3,5 m vysokém, na kterém je letopočet 1928. Hlava sochy měří 1,65 m, rozpětí ramen 3,5 m, průměr klobouku, který pan president drží v rukou, měří 85 cm.Váha sochy byla odborníky odhadnuta na 600 tun. Z těchto měr si můžeme představiti, jaké je to gigantické dílo a jaká to byla ohromná práce a finanční oběť.“
Rozpětí vykonané práce se dá těžko odhadnout. Pískovcová skaliska, do kterých byla socha vytesána, byla zarostlá úhornatým porostem, který bylo třeba zkultivovat a upravit rozsáhlými parkovými úpravami. Osadit porostem stromů, květin a okrasných křovin, vytvořit důstojný areál, jehož korunou bylo dílo samotné. Nasvícené v noci světlem elektrických reflektorů muselo působit a podle dobových svědků působilo úctyhodným dojmem.
Všudypřítomný pan Burian se staral o všechny a o všechno. Byl nejen inspirátorem, ale i managerem a producentem celého díla. Neváhal, pokud to bylo zapotřebí, přiložit ruku k dílu. Byl vlastně jediný, kdo pracoval bez nároku na mzdu, odměnou mu byla nezištná radost z každé dosažené mety.
Z dobového tisku: „Za zvuku národních hymen se kloní prapory a všichni napjatě obrací svůj zrak k soše, kde se pomalu rozhrnuje opona“ …. Je čten telegram panu presidentovi …. Byli zde návštěvníci téměř z celé republiky, ba i hosté ze zahraničí.
Odhalení sochy presidenta Masaryka bylo bezpochyby událostí překračující místní význam. Byla mu věnována mimořádná pozornost v tisku a to nejen tuzemském, ale i zahraničním. Monumentální socha vytesaná ve skalním masivu neměla v Evropě obdobu nejen co do rozměrů, ale i tématiky.
Z dobového tisku: „ …. první president neveliké republiky v srdci Evropy má svůj největší kamenný pomník z jediného balvanu vytvořený ve volné přírodě mezi milujícím ho lidem Moravy“. Píše čechoamerický list „Svornost“ v NewYorku 24. 9. 1928.
T.G.M. o svém pomníku nepochybně věděl. Přesto ho však za svého života nikdy neshlédnul, i když ho bezpochyby znal z fotografií a koneckonců mu o jeho odhalení byl zaslán osobní telegram. Největší přání dvou spolutvůrců tohoto díla a nejen jejich zůstalo nenaplněno.